Co je to separační úzkost?

SEPARAČNÍ ÚZKOST

Separační úzkost je přirozenou součástí vývoje dítěte. Jedná se o úzkost, která se projevuje, když je dítě odděleno od matky. Souvisí s tím i dětské strachy, například strach ze tmy nebo z cizích lidí. Míra úzkosti se odvíjí od toho, jak moc je dítě citově vázáno na svého rodiče, výhradně na matku.

Většinou se objevuje mezi 7. a 18. měsícem života dítěte. Dítě si v tuto dobu začíná uvědomovat, kteří lidé jsou pro něj cizí a se kterými má naopak velice blízký vztah (sourozenec, rodiče).  Typické pro tuto úzkost je batolecí období. V batolecím období se začíná projevovat osobnost dítěte (např. období vzdoru). Dítě si uvědomuje své „já“. Právě s koncem batolecího období (3. rok dítěte) by měla separační úzkost zmizet.

Úzkost může být patrná ještě i v tu dobu, kdy dítě nastoupí do školky. Každé dítě je individuální. Může tak svou vazbu na matku přerušit i v jiný čas, než je „správně“ udáváno. Separace od matky je ale velice důležitá. Dítě si tak utvoří vlastní identitu, vlastní osobnost.

Fáze separační úzkosti

1. Fáze protestu – snaha o přivolání matky křikem
2. Fáze zoufalství – postupná apatie a ztráta naděje, dítě nenavazuje kontakty s ostatními lidmi
3. Fáze odpoutání se od matky – dítě potlačuje své city k matce

Jak s dítětem pracovat?

Při každém odchodu dítěti pravdivě sdělte z jakého důvodu a kam odcházíte. Je důležité, aby dítě vědělo, že se vrátíte a bylo si jisté, že se tak stane. Někdy se u dětí můžou objevit různé zvyky (kousání nehtů). Jsou to tzv. kompenzační zvyky. Dítě se tak s úzkostí lépe vyrovnává.

Separační úzkostná porucha

Pokud dítě jeví velké známky úzkosti a strachu při odloučení od jemu blízkých osob, ať už je odloučení reálné či nikoliv, může se jednat o tzv. separační úzkostnou poruchu (SAD). Dítě je velice vystresované a má pocit, že se jemu blízké osoby už nevrátí a že zůstane samo.

Tato porucha se řadí mezi Emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství (Mezinárodní klasifikace nemocí, označená jako F93.0). Přetrvá u 3 – 5 % dětí. Může se projevovat i bolestmi hlavy a žaludku, zvracením, ale například i zvýšenými teplotami či kašlem. Takto si dítě somatizuje běžné nemoci. Vždy se projeví, když se dítě byť jen domnívá, že bude odloučeno od matky.  V pozdějším věku se může projevovat i při nástupu do školy, tzv. školní fobie.

Jelikož tato úzkost může mít podle studií do budoucna i následky, jako například agorafobie, měla by se odborně řešit. Ať už u dětského psychologa nebo formou terapie.