Poruchy osobnosti a chování u dospělých
U valné většiny poruch osobnosti se bohužel setkáváme s tím, že člověk, který některou z poruch trpí, nemá náhled na závadnost svého jednání - chybu vidí jen v okolí, a to přesto, že se problémové situace např. neschopnost vyjít s ostatními v pracovním kolektivu, až nápadně podobají. Některé odhady uvádí, že některou z poruch osobnosti trpí cca 10 % populace. Zároveň je to tak, že poruchy osobnosti se mohou vyskytovat ještě spolu s jiným duševním onemocněním. Rysy konkrétní poruchy se u jednotlivých poruch liší a prostupují životem jedince obvykle už od dětství/dospívání, i když intenzita rysů kolísá. Lidé s poruchou osobnosti obvykle sami nejsou k terapii motivováni a možnosti terapeutické práce jsou proto značně limitovány.
Mezi poruchy osobnosti a chování řadíme:
- Paranoidní porucha osobnosti - jedná se o osoby, které jsou velmi nedůvěřivé, podezřívavé a vše vztahují ke své osobě, věří, že ostatní jim chtějí jen škodit a nejsou schopni empatie. Často jsou egocentričtí a jejich porucha nasedá v partnerských vztazích také na patologickou žárlivost.
- Schizoidní porucha osobnosti - jejím rysem je samotářství, stažení do sebe o druhé lidi se jedinci se schizoidní poruchou osobnosti nezajímají. Od emocí jsou tito jedinci odpojení.
- Disociální porucha osobnosti - typicky jí trpí jedinci, kteří mají potíže s pravidly, které se ve společnosti dodržují, s řádem a s autoritami. Obdobně jako u předchozích poruch i nositelům asociální poruchy chybí empatie, schopnost respektu k ostatním, netrpí výčitkami, pokud někomu ublíží a morálka je jim cizí. Typickým znakem je impulzivní a agresivní jednání a vyšší výskyt této poruchy u mužů.
- Emočně nestabilní porucha osobnosti - hlavním rysem jsou silné výkyvy nálady a impulzivní jednání, zcela bez rozmyslu. Toto jednání má pak za následek silné narušení vztahů. Do této kategorie patří i emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu, označovaná zkráceně jako hraniční porucha osobnosti - její projevy jsou extrémní, často najdeme v anamnéze sebepoškozování nebo sebevražedný pokus, krátce se mohou objevovat i halucinace, bludy aj. Tito lidé jsou velmi nestabilní, hledají se, trpí pocity prázdnoty a mají černobílé vidění světa. Dobře hraniční poruchu osobnosti charakterizuje příměr „ode zdi ke zdi.“
- Histrionská porucha osobnosti - má především teatrální rysy a stálou potřebu být za jakoukoliv cenu středem pozornosti. S těmito lidmi se stále cítíte jako na představení v divadle - emoce mají stále extrémní intenzitu, často jsou koketní, manipulovatelní a zároveň velmi urážliví.
- Anankastická porucha osobnosti - tu charakterizuje perfekcionalismus, nadměrná pořádkumilovnost a až dogmatické dodržování pravidel. Obava z chyby člověka paralyzuje až do té míry, že pravidla dogmaticky dodržuje. Těmto lidem chybí spontánnost a jejich život se řídí přesným plánem, od kterého se nelze odchýlit.
- Anxiózní (úzkostná) porucha osobnosti - zde jsou základní charakteristikou obavy doprovázené silným emočním doprovodem, nízké sebevědomí, katastrofické scénáře apod.
- Závislá porucha osobnosti - odevzdané, podřízené chování vůči osobě, která jedince vede. Osoba se bojí činit rozhodnutí a nést za ně odpovědnost, raději přijímá submisivní roli. Ve vztazích často dochází k využívání takového jedince.
- K dalším specifickým poruchám patří např. narcistická porucha osobnosti - kdy je člověk přesvědčen o své jedinečnosti, nadprůměrnosti a privilegovanosti či pasivně-agresivní porucha osobnosti, charakteristická nevýkonností, konfliktností, odkládáním úkolů a následným přehlcením práce vlivem odkladů, který ale vždy dává za vinu okolí apod.
To, zda jedinec některou z poruch osobnosti trpí lze prokázat psychodiagnostickými testy. Testy však nejde provést bez spolupráce jedince. Jak bylo uvedeno již v úvodu článku, tito lidé se většinou domnívají, že žádný problém nemají, proto jejich motivace k tomu, nechat se diagnostikovat nebo jít do terapie je mizivá. Výjimkou je například soudně znalecká činnost např. při soudních sporech v péči o dítě, kde se mohou poruchy osobnosti projevit a jedinec je povinen, pokud vyšetření soud nařídí, jej absolvovat.
Léčba poruch osobnosti
Poruchy osobnosti jsou obecně těžko léčitelné. Potenciál ke zlepšení zde samozřejmě je a to jak v individuální terapii, tak ve skupinové terapii, kde jedinec naráží na rozdíly mezi tím, jak se sám vnímá a jak jej vnímá okolí. Pokud dojde k diagnostice konkrétní poruchy, je v individuální terapii věnován prostor edukaci (vzdělávání) o poruše a co s sebou nese. Zejména u anxiózní/úzkostné poruchy je velkou pomocí pro klienta léčba psychofarmaky, u ostatních poruch jsou pak k léčbě (zmírnění příznaků) užívány antidepresiva - ty mohou například zmírňovat agresivní a impulzivní projevy, nebo antipsychotika.
