Rodičovství
Narození prvního potomka je velký zásah do života rodičů a také jejich širší rodiny. Tato role s sebou přináší řadu otázek a probouzí nejrůznější pocity, zejména pocit nejistoty, nelze totiž nikdy říci, že to či ono je ve výchově dítěte dobře, nebo špatně (pokud nezvažujeme extrémní případy např. bití nebo zanedbávání péče apod.). Zároveň v této situaci často přichází rodina, přátelé, kteří často přináší rady o vývoji a výchově, které mohou „novorodiče“ frustrovat a znejišťovat v jejich kompetentnosti.
Dítě navíc do určitého věku není schopno vyjádřit, co konkrétně potřebuje a jeho hlavním komunikačním nástrojem je pláč, který ale může znamenat pokaždé něco naprosto odlišného. Intuitivnost této role tak vede k tomu, že řada zejména matek, má pocit, že mateřství nezvládá, že jsou hrozné matky a únava, která je s mateřstvím neodmyslitelně spjatá, situaci také neulehčuje.
Výchova dítěte - jak na to?
K výchově dítěte lze najít nesčetný počet literatury, jako terapeut ale mohu říci, že často jsou i publikace odborníků na toto téma v rozporu. Obecný návod lze hledat jen stěží. Za zmínku stojí jistě základní kameny, kterými je role matky - ta je tu proto, aby sytila potřeby dítěte a měla by být v tomto ohledu pro dítě jistotou. Pocity strachu si dítě do tří let sice nepamatuje (nevzpomene si na konkrétní situaci), ale v mozku zůstává (velmi zjednodušeně řečeno) stopa s informací, že když mu bylo špatně, bálo se, zůstalo na strach samo - nese si pak do života informaci, že svět není bezpečné místo.
Jak správně vychovat dítě?
Následující tipy berte prosím opravdu jako několik rad, výchova je tak dlouhodobá a komplexní, že ji lze jen stěží popsat. Každé dítě je navíc jiné a potřebuje hlavně vědět, že ho jeho rodiče mají rádi. Rodiče city vyjadřují různým způsobem, ať už slovně, doteky, projevy pozornosti aj. Pro dítě je důležité, aby rodič byl stabilní osobou a vědělo, že se rodič chová v určitých situacích shodně - pokud je reakce na dítě ovlivněná aktuální náladou rodiče, není rodič pro dítě čitelný.
U malých dětí je také důležité mít na paměti, že nezralost jejich mozkových struktur vede k tomu, že reagují na pokyn rodiče pomaleji. Může se tak stát, zejména v situacích, které vyžadují, aby dítě rychle poslechlo, že rodič je už naštvaný, že ho dítě neposlouchá, ale dítěti sotva došlo, že po něm rodič něco chce. Natož aby bylo schopné porozumět tomu, že rodičovskou naštvanost živí například obava o jeho život (např. dítě se má zastavit, aby nevběhlo do vozovky).
Jaké jsou nejčastější problémy při výchově dětí?
Rodiče často hovoří o tom, že je dítě nerespektuje, je vzteklé, nebo úzkostné. Když dítě nerespektuje a neposlouchá rodiče, příčin může být celá řada, vždy je však na situace podíl viny rodiče a dítěte společný. Osvícení rodiče tak psychologa vyhledávají kvůli tomu, že jejich rodinný systém generuje problematické chování dítěte a co mají dělat jinak, aby se chování dítěte změnilo, namísto s pocitem „moje dítě je rozbité, opravte ho.“
Podobně je to i u úzkostných dětí - v rodině pravděpodobně není sycena sebedůvěra dítěte, možná dochází k určitému strašení dítěte apod. Když psycholog na rodinné terapii má možnost vnímat celý systém, je řešení problému výrazně snazší, než při individuální terapii dítěte.
Základem úspěšné terapie je tedy rodinný systém, kde rodiče nepředpokládají svou neomylnost a jsou schopni přijmout fakt, že dítě je určitým odrazem fungování v rodině. Nikdo nedělá chyby ve výchově úmyslně a nemusíte se proto bát, že by vás terapeut soudil.
