Péče o osobu s autismem
Autismus patří mezi pervazivní (zasahující do všech oblastí života) vývojové poruchy, které zahrnují zejména poruchy autistického spektra (PAS). Ke společným znakům všech typů autismu patří narušení sociálních interakcí a vztahů, autisté mají „svůj vnitřní svět.“
Z hlediska funkčnosti rozlišujeme poruchy autistického spektra na nízkofunkční autismus, středně funkční a vysoce funkční autismus. Prognóza jednotlivých forem je různá a je velmi důležité i v jakém období života k jejich posouzení dochází, v období dospívání totiž obvykle dochází k určité stagnaci/zlepšení nebo i zhoršení, je proto vhodné posouzení mimo toto období.
Obecně lze rysy autismu diagnostikovat od 3. let. Nutná je pro diagnostiku aktivní role rodiny. Jsou přímo organizace např. NAUTIS, které pracují s autisty, provádí jejich diagnostiku a také pracují s rodinnými příslušníky a pečujícími osobami.
Projevy autismu
Autisté jsou ve vztazích obvykle jako „sloni v porcelánu“ - řeknou bez rozmyslu, co je napadne, často nedomyslí, jak vnímá jejich chování okolí, nerozumí sociálnímu kontextu apod.
Kromě toho, že nerozumí kontextům jednání mezi lidmi, jsou pro okolí někdy také nároční svou neochotou ke změnám, které se týkají i drobných detailů např. v řádu dne, ve stereotypním chování a pokud se jedná o dětské klienty, často nejsou schopni ve své mluvě rozlišovat mezi živými a neživými předměty.
Zároveň nelze tyto znaky nějak paušalizovat, míra autismu může být velmi odlišná a někteří autisté jsou schopni zapojení se do běžného života i fungování v rámci partnerského vztahu a pracovního kolektivu.
Autisté jsou někdy agresivní, ať už vůči okolí nebo vůči sobě. Práce s agresivitou je omezená podle konkrétního typu autismu, u všech forem je možné zmírnit projevy medikací.
Jak se chovat k autistovi?
Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že život s autistou má mnoho podob. V některých případech bude stačit velká míra trpělivosti a vysvětlování sociálních kontextů, v jiném případě lze jen minimalizovat konflikty v tomto soužití (např. respektováním stereotypního řádu dne apod.).
Léčba autismu z velké části spočívá v léčbě psychofarmaky. V ostatních oblastech se doporučuje využít organizace, které se přímo na autismus a jeho terapii specializují. Příkladem je využití metody O.T.A. (open therapy of autism - metoda terapie pro děti s poruchou autistického spektra).
Pro osoby blízké a rodinné příslušníky lze využít nejrůznější terapie, jako formy podpory pro lepší zvládání často náročného života s autistou.
