Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření (též burn - out syndrom) je definován jako stav vyčerpání, který je obvykle spjat s profesemi, kde člověk v hojné míře jedná s lidmi, zejména pak v pomáhajících profesích. Ve vyšší míře se pak objevuje u ambiciózních a zodpovědných jedinců.
Syndrom vyhoření souvisí s chronickým pracovním stresem a také s omezenou schopností jedince vyrovnávat se s emocemi.
Příčiny syndromu vyhoření
Příčin syndromu vyhoření se udává celá řada. V první řadě je to náročná povaha práce, kde člověk přichází do kontaktu s lidmi obecně. Vedle toho jsou zde určité osobnostní charakteristiky (přehnané nároky na sebe, workoholismus, přebírání odpovědnosti za klienty, neschopnost nastavovat okolí hranice, pocit, že se musíte všem zavděčit apod.) a také podmínky v prostředí - organizace mají možnost předcházet vzniku syndromu vyhoření například pravidelnou supervizí, nebo nejrůznějšími benefity, které souvisí s psychohygienou (jako například program pro firmy od nás), nebo vzděláváním v této oblasti.
Syndrom vyhoření není lékařskou diagnózou, pokud je tedy od praktického lékaře z tohoto důvodu vystavována pracovní neschopnost, je nutné využít některou z diagnóz, které jsou se syndromem vyhoření spjaty (např. chronický únavový syndrom aj.).
Fáze syndromu vyhoření
Průběh syndromu vyhoření odkrývají názvy jednotlivých fází, jsou jimi:
- 1. Prvotní nadšení (člověk je do práce zapálený, vnímá ji jako smysluplnou a naplňující)
- 2. Stagnace (jedinec zjišťuje, že ne všechny ideály se mu daří v práci naplňovat)
- 3. Frustrace (tedy pochybnosti o tom, že práce má nějaký smysl, naopak začíná být vnímána jako bezesmyslná, nikdy nekončící apod.)
- 4. Apatie (jedinec pomalu rezignuje, do práce chodí, neboť je to pro něho zdroj obživy, nemá snahu v práci něco měnit, nebo se domnívá, že žádná změna není ani možná)
- 5. Vyhoření (negativismus, někdy až odpor k práci, lhostejnost, povšechná únava z pracovních činností trvalého charakteru).
Někdy se uvádí, že prevencí syndromu vyhoření je měnit zaměstnání v intervalu cca 1x za 7 let. Prevence syndromu vyhoření je zejména v reflexi pocitů a pravidelné psychohygieně.
Jak na syndrom vyhoření? Aneb jaké je jeho léčba?
V první řadě je potřeba reflektovat, jakou úlohu pro klienta má práce v jeho životě. Uvědomit si, že je nutné dodržovat určitou rovnováhu mezi pracovním a osobním rozvržením času, také je vhodné, aby se pracovní a soukromí čas a prostor nepřekrývaly. Důležité je také naučit se pracovat s emocemi a ideálně také si od práce na nějaký čas odpočinout.
V úvahu připadá i změna práce (není nutné hned měnit obor, postačí i menší změna např. cílové skupiny). Na reflexi míry syndromu vyhoření a možností řešení nemusíte být sami a v mnohém vám může pohled terapeuta odkrýt vaše vlastní motivy k výkonu profese. Terapie vám může také pomoci k nastavení hranic vůči klientům a někdy i kolegům, v oddělení pracovního a soukromého času a v také v reflexi dalších individuálních potřeb.
