Syndrom vyhoření

ikona Tymosia.cz
Redakce Tymosia.cz
1. prosince 2020

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření (též burn - out syndrom) je definován jako stav vyčerpání, který je obvykle spjat s profesemi, kde člověk v hojné míře jedná s lidmi, zejména pak v pomáhajících profesích. Ve vyšší míře se pak objevuje u ambiciózních a zodpovědných jedinců.

Syndrom vyhoření souvisí s chronickým pracovním stresem a také s omezenou schopností jedince vyrovnávat se s emocemi.

Příčiny syndromu vyhoření

Příčin syndromu vyhoření se udává celá řada. V první řadě je to náročná povaha práce, kde člověk přichází do kontaktu s lidmi obecně. Vedle toho jsou zde určité osobnostní charakteristiky (přehnané nároky na sebe, workoholismus, přebírání odpovědnosti za klienty, neschopnost nastavovat okolí hranice, pocit, že se musíte všem zavděčit apod.) a také podmínky v prostředí - organizace mají možnost předcházet vzniku syndromu vyhoření například pravidelnou supervizí, nebo nejrůznějšími benefity, které souvisí s psychohygienou (jako například program pro firmy od nás), nebo vzděláváním v této oblasti.

Syndrom vyhoření není lékařskou diagnózou, pokud je tedy od praktického lékaře z tohoto důvodu vystavována pracovní neschopnost, je nutné využít některou z diagnóz, které jsou se syndromem vyhoření spjaty (např. chronický únavový syndrom aj.).

Fáze syndromu vyhoření

Průběh syndromu vyhoření odkrývají názvy jednotlivých fází, jsou jimi:

  1. 1. Prvotní nadšení (člověk je do práce zapálený, vnímá ji jako smysluplnou a naplňující)
  2. 2. Stagnace (jedinec zjišťuje, že ne všechny ideály se mu daří v práci naplňovat)
  3. 3. Frustrace (tedy pochybnosti o tom, že práce má nějaký smysl, naopak začíná být vnímána jako bezesmyslná, nikdy nekončící apod.)
  4. 4. Apatie (jedinec pomalu rezignuje, do práce chodí, neboť je to pro něho zdroj obživy, nemá snahu v práci něco měnit, nebo se domnívá, že žádná změna není ani možná)
  5. 5. Vyhoření (negativismus, někdy až odpor k práci, lhostejnost, povšechná únava z pracovních činností trvalého charakteru).

Někdy se uvádí, že prevencí syndromu vyhoření je měnit zaměstnání v intervalu cca 1x za 7 let. Prevence syndromu vyhoření je zejména v reflexi pocitů a pravidelné psychohygieně.

Jak na syndrom vyhoření? Aneb jaké je jeho léčba?

V první řadě je potřeba reflektovat, jakou úlohu pro klienta má práce v jeho životě. Uvědomit si, že je nutné dodržovat určitou rovnováhu mezi pracovním a osobním rozvržením času, také je vhodné, aby se pracovní a soukromí čas a prostor nepřekrývaly. Důležité je také naučit se pracovat s emocemi a ideálně také si od práce na nějaký čas odpočinout.

V úvahu připadá i změna práce (není nutné hned měnit obor, postačí i menší změna např. cílové skupiny). Na reflexi míry syndromu vyhoření a možností řešení nemusíte být sami a v mnohém vám může pohled terapeuta odkrýt vaše vlastní motivy k výkonu profese. Terapie vám může také pomoci k nastavení hranic vůči klientům a někdy i kolegům, v oddělení pracovního a soukromého času a v také v reflexi dalších individuálních potřeb.