Trauma a posttraumatická stresová porucha - definice pojmů
Psychické trauma je následek velmi náročného zážitku, který jedinec vnímá jako velmi nebezpečný, děsivý, někdy až život ohrožující zážitek. Za traumatické události se považují například situace prožitku přírodní katastrofy, ohrožení života, úraz, nehoda, bolestivá operace, přepadení či například únos. Trauma může mít ale chronický charakter, kdy lze jako ilustrativní situace uvést například přetrvávající domácí násilí, zanedbávání nebo sexuální zneužívání, ale také například vlivem vleklého rozvodového sporu rodičů, kdy dochází ke změně sociální situace rodiny a někdy také separaci od jednoho z rodičů.
Posttraumatická stresová porucha (též PTSD - posttraumatic stress disorder) je poruchou, která vzniká do půl roku po traumatické události. Její projevy spočívají v tom, že se člověk v představách, snech či v prožívání znovu a znovu vrací k traumatickému prožitku. Zároveň se dotyčný snaží velmi intenzivně se vyhýbat podnětům, které mají s traumatickou událostí nějakou vazbu (např. žena neprochází podchodem, kde došlo ke znásilnění, i když ví, že jím před traumatickou událostí běžně chodila a přes den je místo bezpečné). Projevy PTSD jsou vedle již popsaného poruchy spánku, podrážděnost, poruchy soustředění, nadměrná úleková reaktivita, úzkosti, depresivita apod.
Příčiny posttraumatické stresové poruchy
Příčinou PTSD je samotná skutečnost, že člověk prožil nějaké trauma, které přesahuje jeho běžné možnosti adaptace. Přiznat, že trpím PTSD není žádná ostuda, protože ji obvykle způsobují traumata, která by nechala pravděpodobně následek na velkém množství populace, kdyby ji prožili.
Ať už se jedná o trauma z dětství, nebo o rozvinutí PTSD, v obou případech je léčbou terapie.
Léčba
Pro léčbu traumatu a PTSD je jasnou indikací terapie. To platí i pro léčbu traumat z dětství. Po zmapování traumatické situace a toho, jak na ní jedinec reaguje, má terapeut celou škálu technik, jak s traumatem pracovat, obvykle se jedná o způsoby, které nejsou příjemné, ale jsou efektivní. Příkladem je nácvik situací (žena se s terapeutem vystaví situaci, kdy setrvá v tunelu, kde ke znásilnění došlo), možné je také hraní rolí v terapii, případně práce s imaginací aj.
