Autismus

ikona Tymosia.cz
Redakce Tymosia.cz
4. listopadu 2020

Autismus

Autismus patří mezi pervazivní (zasahující do všech oblastí života) vývojové poruchy, které zahrnují zejména poruchy autistického spektra (PAS). Ke společným znakům všech typů autismu patří narušení sociálních interakcí a vztahů, autisté mají „svůj vnitřní svět.“

Jaké jsou projevy a příznaky autismu?

Autisté jsou ve vztazích obvykle jako „sloni v porcelánu“ - řeknou bez rozmyslu, co je napadne, často nedomyslí, jak vnímá jejich chování okolí, nerozumí sociálnímu kontextu apod. Kromě toho, že nerozumí kontextům jednání mezi lidmi, jsou pro okolí někdy také nároční svou neochotou ke změnám, které se týkají i drobných detailů např. v řádu dne, ve stereotypním chování a pokud se jedná o dětské klienty, často nejsou schopni ve své mluvě rozlišovat mezi živými a neživými předměty. Zároveň nelze tyto znaky nějak paušalizovat, míra autismu může být velmi odlišná a někteří autisté jsou schopni zapojení se do běžného života i fungování v rámci partnerského vztahu a pracovního kolektivu.

Při podezření na autismus je na místě kontaktovat organizace, které se na autismus zaměřují (např. NAUTIS - Národní ústav pro autismus). Při podezření je na místě s objednáním příliš neotálet, čekací lhůty jsou totiž opravdu dlouhé. K diagnostice dobře slouží mimo vyšetření dítěte také videa z domácího prostředí zachycující nápadné projevy v chování. Autismus je možné diagnostikovat od tří let věku.

Co způsobuje autismus? Jaké jsou příčiny autismu?

Příčiny autismu nejsou zcela jasné, mýtem je, že autismus způsobuje očkování dětí. Vědci se v současné době spíše přiklání k názoru, že za nárůstem PAS stojí stále se zvyšující věk rodičů. V počtu nositelů PAS pak jednoznačně dominují chlapci/muži.

Jaké jsou formy autismu?

Z hlediska funkčnosti rozlišujeme poruchy autistického spektra na nízkofunkční autismus, středně funkční a vysoce funkční autismus. Prognóza jednotlivých forem je různá a je velmi důležité i v jakém období života k jejich posouzení dochází, v období dospívání totiž obvykle dochází k určité stagnaci/zlepšení nebo i zhoršení, je proto vhodné posouzení mimo toto období.

Mezinárodní klasifikace nemocí v zásadě rozlišuje tyto pervazivní poruchy:

  • Dětský autismus - v této skupině cca 5 - 20 % zahrnuje nositele funkčního autismu, zbývající část má tak hluboce narušenou schopnost komunikace, sociální vztahy, nutné stereotypy apod., že zůstávají trvale v péči rodiny nebo institucí.
  • Atypický autismus - je diagnóza užívána tam, kde jedinec nesplňuje vybraná kritéria pro dětský autismus a zároveň je zřejmé, že jeho projevy jsou autismu blízké.
  • Rettův syndrom - po několika měsících běžného vývoje dochází k náhlé ztrátě získaných schopností v oblasti řeči a motoriky. Také je typické zpomalení růstu hlavy a u cca 60 % případů se následně objeví také epilepsie. Podobně se projevuje také další diagnostická skupina, která se označuje jako Jiná dětská dezintegrační porucha.
  • Do stejné diagnostické kategorie jako PAS patří také hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby - zde se často objevuje pro zvýšenou vnitřní tenzi a hyperaktivitu sklon k sebepoškozování a zároveň je zde nižší mentální úroveň schopností. Léčba psychofarmaky je prakticky nevyhnutelná.
  • O poznání lépe jsou na tom nositelé aspergerova syndromu, která je podobná lehké formě dětského autismu. Aspergerův syndrom nabízí poměrně velkou šanci integrace do běžného života.

Léčba autismu a život s autistou?

Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že život s autistou má mnoho podob. V některých případech bude stačit velká míra trpělivosti a vysvětlování sociálních kontextů, v jiném případě lze jen minimalizovat konflikty v tomto soužití (např. respektováním stereotypního řádu dne apod.).

Léčba autismu z velké části spočívá v léčbě psychofarmaky. V ostatních oblastech se doporučuje využít organizace, které se přímo na autismus a jeho terapii specializují. Příkladem je využití metody O.T.A. (open therapy of autism - metoda terapie pro děti s poruchou autistického spektra).

Pro osoby blízké a rodinné příslušníky lze využít terapii, jako formu podpory pro lepší zvládání, často náročného, života s autistou.

Související terapeuti