Co je nácviková psychoterapie
Pod pojem nácviková psychoterapie zahrnujeme metody, u nichž je hlavním terapeutickým principem opakování, učení a trénink. Jedná se o metody využívající plánovitých soustavných cvičení s postupným zvyšováním nároků. Jimi se klient odnaučuje svých příznaků, a naopak si osvojuje chování správné. Zde Vám vysvětlíme tři nejpoužívanější a nejvýznamnější postupy.
1. Pozitivní nácvik
Tento trénink se běžně používá u fobií a obsesí. Klient se např. postupně vystavuje situaci, které se bojí, a to za okolností nejprve přijatelnějších a postupně stále obtížnějších. Tak si na ně zvykne a naučí se v nich pohybovat beze strachu.
Příklad: Klientka, které po přepadení cizím mužem na mostě nemohla kvůli strachu vůbec přejít most. Nacvičovala nejprve chůzi na okraj mostu, pak několik metrů po mostě v přítomnosti známých lidí, postupně delší úsek sama, až nakonec dokázala most samostatně přejít. Nejprve za dne, později i večer.
2. Nácvik asertivity
Tento nácvik usiluje o to, aby se klient naučil vyjadřovat přímo a poctivě. Také se snaží naučit, aby přiměřeně komunikoval své vlastní názory, potřeby a pocity, aniž by porušoval práva druhých. Nácvik asertivity umožňuje navazovat kladné sociální vztahy a současně v nich hájit svá práva.
Příklad: Dívka, kterou zve známý chlapec na schůzku, o niž dívka nemá zájem, se po vyčerpání všech výmluv podvolí, ale je z toho rozladěná a je nespokojená se svým chováním. Chlapce poté „zpraží“, čímž se ho dotkne nebo si z něj udělá nepřítele. Chová-li se asertivně, poděkuje mu za zájem a vlídně, ale zřetelně jeho nabídku odmítne bez hledání výmluv.
3. Averzivní terapie
Tato terapie spojuje nežádoucí aktivity s nepříjemným podnětem. Nejširšímu uplatnění došla v léčbě závislosti na alkoholu. Pití alkoholu nebo čichání alkoholických výparů se spojuje se zvracivou reakcí po podání apomorfinu nebo emetinu. Po deseti až patnácti sezeních může vzniknout podmíněný reflex, kdy klient již po samotném požití alkoholu zvrací, nebo je mu nevolno.
