Co je to sociální fobie?
Sociální fobie je mi velice blízké téma, jelikož s ní mám velké zkušenosti. Většinou lidé tak nějak obecně ví, co sociální fobie obnáší. Oficiálně je to strach ze situací, ve kterých může být člověk posuzován druhými lidmi. Může se jednat také o druhotný projev různé řady jiných poruch (generalizovaná úzkostná porucha, Crohnova nemoc, atd.) Touto fobií trpí až 13% populace! Nezáleží na věku, pohlaví ani vzdělání. Buď je tato fobie vrozená, nebo vznikne kvůli řadě životních neúspěchů a traumat.
Čeho se lidé se sociální fobií bojí?
Lidé se sociální fobií mají strach z poznávání nových míst a lidí. Také mají strach z míst, kde je velká koncentrace lidí – nákupní centra, hromadná doprava. Tento strach pak vede až k vyhýbání se místům, lidem, událostem nebo například i veřejným projevům, stravování se, psaní nebo volání na veřejnosti.
Jednodušší je proto zůstat doma a sociálně se izolovat. To je ale špatně.
Velká izolace a zvyšující se stres může dojít až k depresi, užívání alkoholu nebo drog a v tom nejhorším případě až k sebevraždě.
Proč se lidé vůbec uchylují k izolaci od ostatních a k vyhýbavému chování?
Mají strach z toho, že budou hodnoceni nebo dokonce zesměšněni. Špatně se zrovna tento strach překonává. Úzkost totiž zesiluje, jelikož se strach a stres projevuje i fyzicky. Lidé se často potí, červenají se, třepou se jim ruce, nohy nebo hlas. To nemá rád nikdo z nás. Pro lidi se sociální fobií je to opravdu pomalu nepřekonatelná překážka. Při velkém stresu může dojít až ke zhroucení – panické atace.
Často jsou lidé s touto úzkostnou poruchou považováni za introverty, ačkoliv to může a nemusí být pravda. Bývá u nich rozvinuta tzv. anticipační úzkost. Předem se už daných situací bojí a automaticky očekávají, že jí nezvládnou. Takže se vlastně o to už ani nepokusí.
Kdy už se jedná o fobii a je potřeba zajít na psychoterapii?
Pokud je strach omezující natolik, že omezuje běžný život (člověk nemůže jít na nákup, opustit byt, pracovat, atp.), je na čase domluvit si odbornou pomoc. I tato porucha se totiž dá léčit. Vhodné je najít si psychiatra, který následně předepíše nějaká antidepresiva. Pokud není situace tak vážná, že nejsou potřeba antidepresiva, často velmi pomůže psychoterapie a nácvik sociálních dovedností.
Nebojte se o svých problémech mluvit. Vždy se najde nějaké řešení.
